Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Boleslav II. Pobožný

 

Boleslav II. Pobožný (asi 932 -7. února 999) byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 967/972)-999, podle kronikáře Kosmy „muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených“ .

Mládí

Boleslav II. byl syn Boleslava I. Ukrutného a jeho choti Biagoty, bratr Strachkvase, Dobravy a Mlady Marie.

Není známo, kdy přesně se Boleslav narodil, jen že byl starší než Strachkvas, který se prý narodil v den smrti svatého Václava, tedy zřejmě 28. září 935, popřípadně 929. Z toho se odvozuje, że Boleslav se narodil před rokem 935.

Jak udává kronikář Widukind z Corvey, v roce 950, když Ota I. Veliký chystal vojenskou výpravu do Čech, setkal se s Otou Boleslav I. se synem. Není samozřejmě jisté, zda tím synem byl Boleslav II. Někteří čeští vědci mají za to, že jím byl starší bratr Boleslava II., který zemřel ještě za otcova života.

Český stát v době Boleslava II.

Za Boleslavovy vlády tvoří území českého státu Čechy vyjma Chebska, Morava s celým poříčím Dyje, na jihovýchodě sahá jeho říše až k Váhu, do přemyslovského státu patří rovněž část Slezska, Krakovsko a tzv. Červené hrady (nebo Červená Rus) v dnešním jihovýchodním Polsku, východní výspy panství dosahují až k řece Bug. Boleslavská říše tedy byla nejméně dvakrát rozsáhlejší než dnešní ČR, na většině jejího území však Přemyslovci nevládli přímo. Smyslem východního směřování expanze bylo ovládnutí kontinentální obchodní stezky mezi Norimberkem a Kyjevem, z jejíž kontroly plynuly pro českého knížete velké zisky.

V roce 973 bylo zřízeno pražské biskupství, které bylo podřízeno arcibiskupství v Mohuči. Pražské biskupství pro českého panovníka znamenalo větší váhu na mezinárodním politickém poli a také větší i politickou (ale hlavně církevní) nezávislost. Prvním biskupem se stal saský mnich Dětmar, druhým byl od roku 982 Vojtěch z rodu Slavníkovců.

Následovaly neustálé spory biskupa s knížecím dvorem (988-992 a od 994 Vojtěch v Itálii). V roce 992 nicméně Vojtěch přijal od knížete edikt, který mu povoloval rozlučovat manželství mezi příbuznými, stavět kostely a vybírat desátky. Boleslav po Vojtěchově smrti řešil konflikty také s jeho bratrem Soběslavem.

Procírkevní politika Boleslava i jeho otce vedla začátkem 70. let k založení prvního kláštera na našem území - u Sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho první abatyší se stala druhá sestra knížete, Mlada. Za vlády Boleslava II. byl roku 993 také založen první mužský klášter v Čechách - benediktinský klášter v Břevnově. Těsně před svou smrtí založil Boleslav II. ještě klášter sv. Jana na Ostrově u Davle.

Zahraniční politika

Boleslav II. byl mocným středoevropským panovníkem a dlouho udržoval dobré vztahy s polským knížetem Měškem I., který měl za manželku jeho sestru Doubravku. Po její smrti se ale vztahy s Polskem zhoršily. Roku 990 byly boje s Měškem I. (podporován z Říše) ukončeny smírem. Po nástupu Boleslava Chrabrého na polský trůn se Boleslav II. vzdal Slezska a Krakovska; roku 981 Boleslav II. utrpěl územní ztráty v Podněstří (Přemyšl).

Nejvýchodnější území pak Boleslav II. ztratil po nástupu Vladimíra Velikého na ruský knížecí stolec.

  • 973-974 - Boleslav podpořil bavorského vévodu Jindřicha II. Svárlivého proti císaři Otovi II. ve sporu o následnictví v říši, Otu neuznal stejně jako polský kníže Měšek I.;
  • 975-978 - další boje s císařem Otou II., vzájemné vpády na území. Oba panovníci se ale nakonec usmířili;
  • 984 - po smrti Oty II. podpora Jindřicha II. Svárlivého v jeho snaze stát se císařem;
  • 992 - spolu s Otou III. tažení proti Polabským Slovanům.

Přemyslovci a Slavníkovci

28. září 995 přemyslovská vojska dobyla Libici nad Cidlinou a vyvraždila přítomné Slavníkovce, čímž bylo dovršeno politické sjednocení Čech.

Pojem Slavníkovci se objevil v české historiografii v 2. polovině 19. století. Během následujícího více jak století se stal jedním z nejdiskutovanějších pojmů a dodnes jím i zůstává. Slavníkovce znal a tento název poprvé použil František Palacký,[1] ale až německá historiografická škola, ke které patřil Josef Loserth, Berthold Bretholz nebo Julius Lippert vytvořila teorii dualismu – tedy, že v 2. polovině 10. století existovaly v Čechách dva mocensky si rovné knížecí rody – Přemyslovci a Slavníkovci.

Tyto spolu podle této teorie soupeřili o moc nad vznikajícím českým státem a toto soupeření bylo ukončeno násilným vpádem na jedno ze slavníkovských hradišť, kde byla velká část rodu včetně žen a dětí zabita (přežil pouze biskup sv. Vojtěch, hlava rodu „dux“ Soběslav) a jejich nevlastní bratr Radim. Toto jejich zničení ukončilo sjednocení Čech a stálo u založení českého státu pod vládou Přemyslovců.

Koncepci o dvou mocenských útvarech převzala Gollova škola (především historik Václav Novotný) a archeologicky ji svými výzkumy na hradišti Libice potvrdil i archeolog Rudolf Turek. Vlivem vědecké autority Rudolfa Turka se na této teorii nic nezměnilo až do jeho smrti na počátku 90. let. Poté vystoupil s vážnými pochybami jeho žák Jiří Sláma.

Dnes mezi odborníky převládá názor, že Slavníkovci byli blízcí příbuzní Přemyslovců, Liudolfingů (Otonů) a zlických knížat, nebo dosazení správci v oblasti Trstenické stezky.[2] Jejich úkolem bylo kontrolovat tuto pro Boleslavovo knížectví životně důležitou oblast, v žádném případě nemohli být Přemyslovcům mocensky konkurenceschopní. Trstenická stezka byla v 10. století mezinárodní magistrálou spojující západní a východní Evropu, po které proudilo zboží (kožešiny, sůl, otroci, luxusní zboží atd.). Český kníže z tohoto obchodu musel mít obrovské zisky.

Na základních a středních školách je v současnosti vyučována starší koncepce dvou knížecích rodů, která vznikla před více než 100 lety.

Rodina

Dohady panují i ohledně Boleslavovy manželky či manželek. Numismatik Pavel Radoměrský přišel v roce 1953 s hypotézou, že když si císař Ota I. Veliký bral v roce 929 nebo 930 Edith, jednu z dcer anglického krále Athelstana (925 – 939), byl přítomen také český kníže Václav. Ten měl odvést mladší sestru Edith Elfgifu (Aldgithu) do Čech jako nevěstu pro svého synovce Boleslava II.

Radoměrský se při tvorbě své teorie opíral o denáry anglosaského typu s domnělým nápisem ADIVEA na obvodu. Pozdější numismatické bádání však ukázalo, že mince nejsou angloskaského typu (hlava ženy na nich je ve skutečnosti hlava Krista a motiv je odvozen z byzantizujícího otonského umění) a nápis je zkomolené jméno Boleslava II., kdy tzv. proškrtnuté D lze číst jako B a V je ve skutečnosti L. Další mezera Radoměrského hypotézy tkví v tom, že v době svatby Oty I. zřejmě nebyl Boleslav II. ani na světě. Soudí se ale, že nejstaršího syna Boleslava III. měl kníže se svou první ženou, zatímco matkou jeho dalších tří synů, Jaromíra, Oldřicha a Václava byla kněžna Emma.

Po smrti Boleslava II.

Boleslav II. zemřel ve věku kolem 65 let. Pochován je v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě (pod podlahou v ose hlavní chrámové lodi). V jeho hrobě byly mj. dokonce objeveny zbytky dřeva a železné kruhy z jeho rakve.

Nedlouho po smrti Boleslava II. následoval státní úpadek podpořený rozkoly mezi jeho třemi syny a polský panovník Boleslav Chrabrý se zmocnil nejen Krakovska a Moravy, ale načas dokonce i samotných Čech. Český stát z krize vyvedl až nejmladší z Boleslavových synů.