Jdi na obsah Jdi na menu
 


Božena

 

 O původu Boženy víme pouze to, že nebyl zdaleka tak urozený, jak by se na manželku českého knížete slušelo a patřilo. Byla pravděpodobně dcerou svobodného sedláka a dokonce mohla být i vdaná – zda byl onen Křesina, jemuž prý patřila, její otec či manžel, není jisté. I přesto s Oldřichem uzavřela sňatek a stala se matkou jeho syna, budoucího českého knížete. Situace, která k tomu vedla byla poměrně jednoduchá. Oldřich, nejmladší ze tří synů Boleslava II., již ženatý s bezesporu urozenou dcerou některého z vévodů z řad domácí nebo spíše zahraniční šlechty, marně čekal, až mu jeho manželka přivede na svět dědice. Když se ukázalo, že je neplodná, neváhal přivést na svět levobočka.

Odpověď na otázku proč se Oldřich zachoval tak prostopášně tedy známe, horší už je to s upřesněním za jakých okolností, kde a hlavně kdy se tak stalo. Kosmas nám s tím příliš nepomůže, naopak jeho líčení je v mnohém zavádějící. Jednak mylně považuje Jaromíra s Oldřichem za syny Boleslava III. (věrohodnější je přitom zpráva jejich současníka Thietmara z Merseburgu, podle které byli všichni tři bratři) a jednak popisuje události té doby poněkud zmateně.

První setkání Oldřicha a Boženy

Poprvé měl kněžic Oldřich spatřit budoucí matku svého syna někde na vsi, když se vracel cestou z lovu. Viděl „jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky“. Podle starého kronikáře se tehdy Oldřich do dívky na první pohled zamiloval – Kosmas to vysvětluje její velkou krásou: „Bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než stará slonová kost, krásnější než safír.“ Že byla Božena nadprůměrného vzhledu, se dá celkem snadno předpokládat – Oldřich by si těžko za milenku vybral dívku nepohlednou. A jistě k ní cítil i něco víc, než jen pouhé sympatie, když s ní splodil dítě. Jak už jsme však řekli výše – původcem jeho jednání bylo cosi pragmatičtějšího, než jen city – byla to především potřeba pořídit si potomka.

Oldřich tedy spojil příjemné s užitečným a Boženu „pojal v manželství, staré však manželství nerozvázal“, což Kosmas vysvětluje tehdejším obecným zvykem mít dvě – tři manželky a dodává „žili totiž jako hloupá hovada“. Nevím, jestli by bylo vůči Oldřichovi férové považovat jej za hlupáka, naopak, myslím, že měl dobrý důvod k tomu, se se svojí legitimní manželkou nerozcházet, mohly v tom být i příčiny politické.

Okolnosti tohoto vpravdě osudového setkání jsou Kosmou vylíčeny celkem jasně a přesvědčivě, ačkoliv také mohou být velmi přibásněny. Historik a jazykovědec Václav Flajšhans upozornil na nápadnou podobnost tohoto námětu s vyprávěním o setkání normanského knížete Roberta a dcery jakéhosi kožešníka Arletty, kteří společně přivedli na svět Robertova levobočka – později slavného Viléma Dobyvatele. Flajšhans dokonce soudí, že Kosmas mohl tento příběh poznat v době svých studií v Lutychu. Zajímavá je i skutečnost, že kožešník se tehdy latinsky nazýval „crusinarius“, což až nápadně připomíná jméno onoho Boženina příbuzného Křesiny.

Je možné, že se touto zkazkou Kosmas skutečně nechal inspirovat, avšak neznamená to zároveň, že si popisovanou událost – tedy setkání Oldřicha s Boženou zcela vymyslel, jen si ji nejspíše poněkud přifantazíroval. Místo, kde Oldřich Boženu poznal, Kosmas neuvádí. Upřesňuje jej až mnohem později Dalimil, který říká, že se tak stalo někde u Postoloprt, tedy na Žatecku. Do Peruce děj pak situoval až Václav Hájek z Libočan.

Kdy se oba milenci potkali? Také to je otázka, na kterou není možné jednoznačně odpovědět. Zdá se však, že nejblíže pravdě bude historička Barbara Krzemienská, podle níž se stal Oldřich otcem Břetislava již před rokem 1002, kdy se jej jeho starší bratr Boleslav Ryšavý pokusil zbavit s pomocí najatého vraha. Na rozdíl od Jaromíra, který byl tehdy „pouze“ vykastrován, měl Oldřich zemřít – byl tedy pro Ryšavého z nějaké příčiny nebezpečnější. Tím důvodem mohl být právě mužský potomek, kterého Boleslav III. v té době neměl (měl nejspíše jen dospělou dceru, nebo dcery) a Jaromír rovněž ne – proto to vykleštění. K setkání s Boženou tedy mohlo dojít už v roce 1001 (popřípadě i dříve).

Nejistá budoucnost Boženy a jejího synka

Oba bratři i s matkou Emmou byli nejspíše v létě roku 1002 nuceni prchnout z Čech. Jestli Oldřicha na cestě do Bavorska doprovázela i Božena s dítětem, je nejisté. Možná ano, možná však našla úkryt někde v Čechách. Dalších deset let o jejích osudech, ani o osudech jejího muže nic nevíme. V Čechách zuřila občanská válka, která vyvrcholila vpádem polských vojsk. Po vyhnání okupantů se stal českým knížetem Jaromír a vládl až do jara 1012, kdy jej o trůn připravil jeho bratr Oldřich.

Těch deset let jistě nebylo pro Boženu nijak lehkých, měla však docela štěstí. Její dítě, v němž kolovala krev Přemyslovců, přežilo nejkritičtější období svého raného života ve zdraví a v době, kdy se Oldřich převratem vyšvihl na knížecí stolec, byl její syn pro ambiciózního knížete skutečným pokladem. Je pravděpodobné, že Božena proto požívala u knížecího dvora patřičné úcty, ačkoliv ji k tomu její nízký původ neopravňoval. O tom, že o ni bylo dobře postaráno, svědčí skutečnost, že se dožila na svou dobu poměrně vysokého věku – podle Kosmy zemřela až roku 1052, kdy jí bylo pravděpodobně kolem sedmdesáti let.

Božena – matka českého knížete

Božena přežila svého manžela (Oldřich nečekaně zemřel již 9. listopadu roku 1034) i jeho bratra Jaromíra (zemřel roku 1035). Ještě předtím – v roce 1021 zažila svatbu Břetislava s Jitkou a poté se stala (minimálně) pětinásobnou babičkou. Svého syna naštěstí nepřežila – ve smrti jej předešla, ikdyž o pouhé tři roky.

Vyprávění o této ženě, která udělala pozoruhodnou kariéru – dotáhla to ze selky až na kněžnu – si dovolím zakončit citací z knihy B. Krzemienské, která navíc výstižně uvede i další kapitolku věnovanou Boženině snaše Jitce: „Oldřichova manželka Božena byla jistě politicky bezvýznamnou osobou – mnohem spíše překážkou než důvodem ke slávě rodu. Přesto se k ní Břetislav hlásil i v době, kdy sám byl panovníkem. Jitka byla proti tomu pro Oldřicha a Břetislava nesporným politickým trumfem – poskytovala totiž českému dvoru punc mezinárodnosti, styky.“