FILIP I. SLIČNÝ

Filip I. Sličný (22. červenec 1478, Bruggy – 25. září 1506, Burgos) byl prvním kastilským a leónským králem z rodu Habsburků jako manžel Jany I. Kastilské.

Narodil se jako prvorozené dítě v manželství burgundské vévodkyně Marie Burgundské, dědičky bohatých držav Karla Smělého (Burgundsko, nizozemské provincie ad.) a jejího manžela Maxmiliána, pozdějšího císaře Svaté říše římské. Jeho matka zemřela již v dubnu 1482 a tři dny před svou smrtí nechala vyhotovit testament, v němž odkázala všechny své državy právě synu Filipovi, tehdy čtyřletému, a dceři Markétě. Maxmiliána stanovila pouze jejich poručníkem a regentem až do Filipovy plnoletosti. Smrt milované choti byla pro Maxmiliána velmi skličující, její politické důsledky však byly ještě závažnější. Jedinou právní základnou arcivévodovy moci byla nyní funkce poručníka. Nizozemské stavy se proto snažily urychleně omezit jeho pravomoci zřízením poručnické rady, bez jejíhož souhlasu nesměl Maxmilián nic podniknout, a dávaly mu zřetelně najevo, že by se měl vrátit do říše. Zároveň byl Maxmilián ve válečném stavu s Francií, neboť Ludvík XI. si jako lenní pán burgundského vévody nárokoval právo na navrácení francouzských lén (především burgundského vévodství).

Dlouhá a pro nizozemskou stranu vyčerpávající válka skončila v prosinci 1482 mírem v Arrasu, který Francii zaručil držení burgundského vévodství a hrabství, ale nizozemské provincie přisoudil Habsburkům. Součástí dohody bylo převzetí poručnictví nad vévodou Filipem nizozemskými stavy. Chlapec se prakticky stal rukojmím v rukách odbojných Genťanů. Pokud by zemřel bez potomků, zdědila by nizozemské provincie Markéta společně se svým předurčeným manželem, francouzským dauphienem Karlem. Filip měl v případě smrti své eventuálně bezdětné sestry právo na vrácení jejího věna, to znamená burgundského vévodství a hrabství a dalších drobnějších držav. Později si Maxmilián vynutil na nizozemských stavech uznání místodržících nad synovým poručnictvím.

Svatba a Filip králem Kastilie

21. srpna 1496 se v Lieru konala dvojitá svatba, dětí katolických králů Španělska Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského s dětmi římského krále Maxmiliána. Filipovou manželkou se stala španělská infantka Jana a její bratr Jan si vzal za manželku Filipovu sestru Markétu. Filipovo manželství bylo zpočátku šťastné, mladá infantka byla hezká a ve Filipovi probudila vášeň a touhu. Když pak po dceři Eleonoře přišel na svět syn Karel, zdálo se, že je vše na nejlepší cestě. Jenže Filip si hledal potěšení i jinde a jeho sexuálně chtivá manželka se s tím rozhodně nehodlala smířit. Vyvolávala žárlivé scény a manželství se stalo pro Filipa peklem.

V roce 1504, po smrti královny Isabely, se manželé přesunuli do Španělska, kde se Jana stala královnou Kastilie a její manžel kastilským králem. Janino chování bylo čím dále podivnější, neboť se u ní projevila dědičná duševní choroba, kterou trpěla už její babička. Ferdinand Aragonský a Filip se proto rozhodli prohlásit královnu, která byla pošesté těhotná, za neschopnou vlády. Filip však nečekaně zemřel a královna, zlomená žalem, dlouhé hodiny truchlila. Jednou prý nechala otevřít jeho rakev, obávala se, že ukradli tělo. V roce 1507 porodila Filipovu nejmladší dceru Kateřinu, krátce na to jí její otec nechal internovat v klášteře v Tordesillasu. Filipovy ostatky byly pochovány v kryptě v Granadě. Později vedle nich spočinula i rakev jeho ženy.