Jindřich I. Ptáčník (876 – 2. července 936), německy: Heinrich der Finkler nebo Heinrich der Vogler, byl vévoda saský (912 – 936) a král východofranský (919 – 936), zakladatel tzv. saské, resp. otonské dynastie králů a císařů Svaté říše římské, kterou znovu obnovil jeho syn Ota I. Veliký.

Rodinné poměry

Jindřich byl synem saského vévody Oty Vznešeného a jeho manželky Hedwigy. V roce 906 se oženil s Hatheburgou, ovdovělou dcerou saského hraběte Erwina z Merseburgu. Rozvést se musel krátce po narození prvního syna Thankmara a to na nátlak halberstadtského biskupa. Znovu se oženil roku 909 s Matyldou z rodu spřízněných Immedingů. Matylda pocházela, jak zdůrazňují saští historikové, „z rodu velkého vévody Widukinda“, jenž do roku 785 vedl boj Sasů proti franskému králi Karlu Velikému, což bylo pro pozdější otonský vzestup důležité.

Jeho druhá žena Matylda přivedla na svět pět dětí, které dosáhly dospělého věku: Otu (* 912, týden před smrtí děda); Gerbergu (která se roku 928 vdala za vévodu Giselberta, čímž Jindřich ke své rodině úzce připoutal nejmocnějšího muže v Lotrinsku), Hadwigu, Jindřicha (* asi 922) a Bruna (*925).

Saský vévoda

Po smrti Ludvíka Dítěte roku 911 zemřel o rok později Jindřichův otec Ota Vznešený a Jindřich se začal bránit prosazování královské moci nově zvoleného krále Konráda, který odmítal uznat přechod Otových práv na syna a vyžadoval přímé podřízení Saska králi.

Roku 915 konflikt s králem Konrádem vyvrcholil vojenským tažením krále do Saska. Jindřich se mu postavil nedaleko Grone (dnešní Göttingen) a bylo ujednáno příměří. Jindřich se Konrádovi formálně podrobil, Konrád se ale vzdal přímého výkonu královské vlády v Sasku. Součástí dohody bylo podle německých historiků i ujednání, že v případě smrti Konráda před smrtí Jindřicha podpoří konrádovci Jindřichovu volbu králem. Jindřich se tak nikdy nedostal do stejné pozice, jako například Arnulf Bavorský, který musel uprchnout do exilu do Uher.

Východofranský král

Po smrti krále Konráda 23. prosince 918 zvolili Frankové a Sasové v květnu 919 na setkání ve Fritzlaru Jindřicha králem. Podle otonské rodinné legendy se tak stalo podle Konrádovy poslední vůle, v níž umírající král přikázal Frankům zvolení Sasa Jindřicha a pověřil svého bratra Eberharda, aby mu předal odznaky královské moci. Podle další legendy se o svém zvolení králem dozvěděl Jindřich na lovu, byl vášnivým ptáčníkem a odtud i ono přízvisko Ptáčník.

Ve Švábsku a v Bavorsku nebyla volba zpočátku akceptována. Jindřich si musel uznání vynutit vojenskými taženími proti vévodům Burkhardovi a Arnolfovi. Nepodmanil si je násilím, ale učinil z nich své přátele a pomocníky – jako uznávaní předáci svých národů se stali nejvýznačnějšími muži království.

Postupem doby konsolidoval Východofranskou říši, sjednotil ji a stabilizoval. Roku 925 připojil k Východofranské říši Lotrinské království. Své výboje zaměřil proti Dánům a Slovanům (kolem roku 930).

Roku 929 listinou určil za svého nástupce syna Otu, prvorozený syn Thankmar nebyl kvůli rozvodu akceptovatelný jako právoplatný dědic. Tato listina určovala poměry po jeho smrti a vdova měla obdržet jako vdovské statky především Quedlinburg, Pöhlde a Nordhausen. Mladší Jindřich měl zatím zůstat v královské domácnosti (kvůli věku) a Bruno byl určen pro duchovní dráhu (později se stal kancléřem svého bratra Oty). Dlužno říci, že Oto později tuto listinu porušil a upřel Matyldě vdovské statky v oplátku za to, že uvažovala o možné kandidatuře Jindřicha, který se na rozdíl od Oty "narodil v purpuru" - tedy v době, kdy Jindřich Ptáčník byl králem.

V té době také Jindřich vybral manželku pro syna Otu, Edgith, dceru Eduarda I. Staršího z Wessexu a nevlastní sestru vládnoucího anglického krále Ethelstana. Tím se posílila legitimita saské dynastie a připomenula kmenová příbuznost se Sasy, kteří v 5. století přesídlili do Británie (odtud pojem Anglosasové).

Během své vlády se snažil zabránit ničivým nájezdům maďarských kmenů na území východofranské říše. V roce 924 začal Maďarům platit tribut a získaný klid využil k opevňování měst a budování silné jízdní armády. V té době také zahájil expanzi na území Polabských Slovanů. V roce 933 platby ukončil a trestnou výpravu Maďarů porazil v bitvě na Riade. Porážku Maďarů pak dokonal jeho syn Ota I., když je rozdrtil v bitvě na Lechu (955).

V roce 929 Ptáčník vytáhl s bavorským Arnulfem do Čech, kde porazil knížete Václava a donutil jej platit pravidelný tribut. Jejich pozdější vztahy byly podle kronikářů ovšem výborné. Česko se od té doby odklonilo od orientace na Bavorsko a začalo se více přiklánět k Sasku, čemuž ostatně svědčí i zasvěcení nového kostela na Pražském hradě saskému patronovi Vítovi.

Jindřich I. zemřel 2. července 936 v Memlebenu na následky mrtvice, která ho schvátila na lovu v pohoří Harz.