Jindřich I. Anglický (1068 ^? – 1. prosinec 1135) byl anglický král normanského původu. Jindřich byl čtvrtým synem Viléma I. Dobyvatele, přičemž se jako první z nich narodil na anglické půdě po normanském záboru z roku 1066. Po svém starším bratru, Vilému II., nastoupil na anglický trůn a v roce 1100 porazil svého nejstaršího bratra Roberta, a stal se tak vévodou z Normandie. Byl nazýván Beauclerc pro svoji vzdělanost, a také Lion of Justice (anglicky „lev spravedlnosti“), protože zdokonalil tehdejší legislativní a administrativní systém.

Mládí

Jindřich se narodil mezi květnem 1068 a květnem 1069, pravděpodobně v Selby v Yorkshiru. Jeho matka, Matylda Flanderská, byla potomkem Alfréda Velikého (ne však v hlavní saské královské linii). Královna Matylda pojmenovala svého malého syna po svém strýci, Jindřichu I. Francouzském. Jelikož byl nejmladším synem rodiny, očekávalo se, že se bude věnovat církevní kariéře, díky čemuž dostal hlubší vzdělání, než bylo v té době obvyklé. Byl prvním normanským králem na anglickém trůnu, který hovořil plynně anglicky.

Vilém před svou smrtí v roce 1087 rozdělil své země mezi zbylé tři syny takto: Robert dostal Normandii, Vilém Rufus obdržel anglické království a Jindřich Beauclerc obdržel 5000 liber stříbra. Nejmladší Jindřich se snažil bratry poštvat proti sobě navzájem, avšak neuspěl. Robert a Vilém podepsali smlouvu, že pokud jeden z nich zemře bez dědice, připadne jeho země druhému bratru.

Nástup na anglický trůn

Jindřich se oženil 11. listopadu 1100 s Edith, dcerou skotského krále Malcolma III. Edith byla také vnučkou Eduarda Vyznavače, a tak tímto sňatkem byla spojena normanská linie se starým anglosaským královským rodem. Sňatek však notně rozladil normanské barony, a tak Edith, jako gesto dobré vůle, si alespoň změnila jméno na Matylda. Na druhou stranu se Jindřich tímto sňatkem stal mnohem přijatelnějším panovníkem pro anglosaskou populaci.

Dobytí Normandie

O rok později, v roce 1101, se Robert pokusil o invazi do Anglie a uchvácení anglické koruny. Robert a Jindřich nakonec v Altonu uzavřeli dohodu, že Robert se vrátí do Normandie a nebude nadále Anglii ohrožovat, výměnou za roční důchod 2000 marek, které mu Jindřich bude platit. Roku 1105 se však Jindřich rozhodl Roberta jako hrozbu svému postavení trvale eliminovat a vypravil se s armádou přes kanál do Normandie.

Ráno 28. září 1106, přesně 40 let po vylodění Viléma Dobyvatele v Anglii, začala rozhodující bitva jeho dvou synů, Roberta a Jindřicha.

Bitva se odehrála u malé vesničky Tinchebray. Střet byl naprosto neočekávaný a nepřipravený. Jindřich se svou armádou pochodoval na jih od Barfleur směrem k Domfortu a Robert vedl své vojsko z Falaise do Mortain. Setkali se na křižovatce v Tinchebray a boj probíhal na linie asi 7 kilometrů dlouhé. K večeru se Robert pokusil o ústup, ale byl zajat Jindřichovými muži.

Král Anglie a vévoda z Normandie

Poté, co Jindřich porazil armádu svého bratra, Roberta uvěznil. Nejdříve byl umístěn v londýnském Toweru, později na hradu Devizes a nakonec v Cardiffu. Robertovi se z Cardiffu podařilo uprchnout, ale jeho kůň uvázl v bažině a Robert byl znovu chycen. Aby Jindřich zamezil dalším útěkům, dal Robertovi vypálit oči. Jindřich podřídil normanské vévodství anglické koruně a sjednotil tak země svého otce.

V roce 1113 se pokusil zmenšit potíže v Normandii zasnoubením svého nejstaršího syna, Viléma Aethelinga, dceři Fulka Jeruzalémského, hraběte z Anjou, který byl vážným nepřítelem. Svatba proběhla v roce 1119. O osm let později, po Jindřichově předčasné smrti, proběhl ještě významnější sňatek – mezi Jindřichovou dcerou Matyldou a Fulkovým synem Geoffreym Plantagenetem, který nakonec vyústil v nástup Plantagenetů na anglický trůn.

Aktivity krále Jindřicha

Jindřich potřeboval zvýšit příjmy královské pokladny, a tak prováděl centralizaci své vlády. Provedl několik sociálních a justičních reforem, včetně:

• vydání Listiny svobod (Charter of Liberties)
• obnovení zákonů Eduarda Vyznavače

V letech 1103 až 1107 byl Jindřich zapojen do sporu o investituru mezi Anselmem, arcibiskupem canterburským, a papežem Paschalem II. Kompromis byl uzavřen v roce 1107 v Londýně. Jindřich se vzdal práva jmenovat biskupy a opaty, ale ti mu museli přísahat věrnost, výměnou za poskytnutí opatských či biskupských statků.

Legitimní potomci

Jindřich měl s Matyldou (Edith), která zemřela v roce 1118, tři děti:

• Euphamia (asi 1101 - ?), zemřela mladá
• Matylda, (asi 1102 – 1167), královna Anglie
• Vilém Aetheling, (1103 – 1120), normanský vévoda

Vilém, jediný Jindřichův legitimní syn, zahynul 25. listopadu 1120 při ztroskotání lodi White Ship u normanského pobřeží. Mezi mrtvými byly také dvě Jindřichovy nemanželské děti. Ztráta syna znamenala pro Jindřicha i ztrátu jeho jediného nástupce.

29. ledna 1121 se Jindřich podruhé oženil s Adelizou, ale manželům se žádné děti nenarodily. Když tak Jindřich zůstal bez mužského potomka, podnikl bezprecedentní krok a přinutil své barony přísahat věrnost a nástupnická práva své dceři Matyldě, vdově po Jindřichu V., císaři Svaté říše římské.

Roku 1135 navštívil Jindřich Normandii, aby viděl své vnuky, děti Matyldy a Geoffreyho. Ve vnoučatech nalezl velkou oblibu, ale brzy se začal hádat s dcerou a zetěm a tyto spory jej zdržely v Normandii déle, něž plánoval. Jindřich zemřel 1. prosince 1135 na otravu jídlem, přejedl se svými milovanými mihulemi v Saint Denis en Lyons v Normandii. Jeho tělo bylo převezeno do Anglie a pohřbeno v opatství v Reading, které ve 14 letech založil. Opatství bylo zničeno během reformace a není jasné, co se stalo s Jindřichovou hrobkou.

Ačkoliv angličtí baroni přísahali podporovat Matyldu jako budoucí královnu, trůn nakonec získal Jindřichův synovec, Štěpán z Blois. Spory mezi Štěpánem a Matyldou vyústily v dlouhou občanskou válku, označovanou jako „Anarchie“. Spor nakonec urovnala dohoda o nástupnictví Matyldina syna, Jindřicha Plantageneta.