Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jindřich VIII.

 

Jindřich VIII. Tudor (28. červen 1491 – 28. leden 1547) byl králem Anglie a Irska a uchazeč o trůn Francie od 21. dubna 1509 až do své smrti. Byl následníkem Jindřicha VII. a druhým anglickým panovníkem z rodu Tudorovců.

Jindřich VIII. byl významnou postavou anglické historie. I když větší část svého vládnutí strávil surovým potlačováním protestantské reformace, je známější pro politické spory s římskokatolickou církví. Tyto rozpory nakonec vedly k odloučení anglické církve, rušení klášterů a ustanovení anglického panovníka jako nejvyššího představeného církve v Anglii. Podporu panovníka získala reformace v Anglii za vlády jeho následníka Eduarda VI. a Alžběty I., když jeho dcera Marie přechodně obnovila v zemi vliv papeže. Jindřich také zajistil právní spojení Anglie a Walesu a je věhlasný tím, že měl šest žen.

Mládí

jindrich-viii..jpgJindřich byl třetím potomkem a druhým nejstarším synem Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku. Roku 1494 byl jmenován vévodou z Yorku. Jako mladší syn byl vychováván pro církevní kariéru, bylo mu poskytnuto prvotřídní vzdělání a tak ovládal latinu, francouzštinu i španělštinu.

Roku 1502 v 15 letech náhle zemřel jeho starší bratr Artur, který se měl stát následníkem svého otce a tak jeho pozici zaujal mladý Jindřich, který byl jmenován princem z Walesu. Jindřich VII. chtěl udržet dobré vztahy se Španělskem a tak navrhl, aby se Jindřich oženil s vdovou po Arturovi, Kateřinou Aragonskou nejmladší dcerou Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské. Bylo obvyklé, že takovýto sňatek musel povolit papež. Na nátlak Isabely byla papežem Juliem II. vydána bula schvalující tento svazek a tak 14 měsíců po smrti svého bratra byli Jindřich a Kateřina zasnoubeni.

Od roku 1509 ztratil Jindřich VII. zájem na spojenectví se Španělskem a mladý Jindřich prohlásil, že zasnoubení bylo vyhlášeno bez jeho souhlasu. Diplomatická jednání o příslibu sňatku pokračovaly až do smrti Jindřicha VII. roku 1509. Mladý Jindřich se s Kateřinou oženil 11. června 1509 a 24. června téhož roku byli ve Westminsterském opatství korunováni. Dva dny nato nechal Jindřich dva nepopulární ministry svého otce sira Richarda Empsona a Edmunda Dudleyho uvěznit. Byli bezdůvodně obvinění ze zrady a popraveni. Tento postup pak Jindřich používal často vůči těm, kteří mu stáli v cestě.

Jindřich byl renesanční osobnost a jeho dvůr byl centrem vědeckých a uměleckých inovací a přepychu. Byl dokonalým hudebníkem, skladatelem a básníkem. Také byl znám jako dychtivý hráč karet a hry v kostky. Byl znamenitým sportovcem a vynikal ve veslování, lovu a tenisu. Poskytoval i štědré dary církvi. Na rozdíl od obecně tradovaného názoru Jindřich zřejmě neměl mnoho mimomanželských pletek (s výjimkou žen, které si později vzal). S jistotou se dají uvést pouze vztahy s Bessie Blountovou a Marií Boleynovovou.

Francie

Roku 1511 papež Julius II. vyhlásil svaté spojenectví proti Francii. Tato aliance se skládala ze Španělska, Svaté říše římské a Anglie. Jindřich se rozhodl využít této příležitosti k tomu, aby rozšířil anglická teritoria na kontinentu. Se Španělskem uzavřel dohodu z Westminsteru proti Francii. Roku 1513 se Jindřich vylodil ve Francii a v bitvě u Guinegate francouzské vojsko porazil. Jeho švagr Jakub IV. Skotský mezitím napadl na podnět Ludvíka XII. Anglii ale tento útok neodvrátil Jindřichovu pozornost od boje ve Francii. Skotové byli v bitvě u Floddenu poraženi, skotský král byl zabit a tím skončila jejich účast v této válce.

Spor s papežem

Jindřich začal být netrpělivý, že se jim s Kateřinou nedaří mít potomka mužského rodu. Všechny jejich děti, s výjimkou dcery Marie, zemřely ještě jako malé děti. Jindřich se obával, že pokud nebude mít mužského potomka, mohou po jeho smrti vypuknout spory o následnictví. Roku 1525 se zahleděl do mladé dvorní dámy Anny Boleynové. Ta odolávala jeho svádění a odmítla být jeho milenkou, jako byla její sestra Marie.

Anna nakonec využila jeho poblouznění a naléhala na něho, aby se s ní oženil. To Jindřicha přivedlo k myšlence zrušení sňatku s Kateřinou. Je ale možné, že myšlenka na zneplatnění manželství s Kateřinou napadla Jindřicha již dříve a hlavním motivem byla zřejmě touha mít mužského potomka. Jindřich se obrátil přímo na Svatý stolec, aniž uvědomil kardinála Thomase Wolseyho. Poslal svého tajemníka Viléma Knighta s žádostí o zrušení manželství přímo za papežem Klementem VII. Základem jeho argumentace bylo to, že bula vydaná Juliem II. byla vydaná na základě mylných předpokladů, protože manželství Artura a Kateřiny bylo naplněno. Jindřich také žádal o povolení sňatku s další ženou bez ohledu na příbuzenský poměr.

Papež byl ale v té době zajatcem císaře Karla V. a tak Knight měl problém se k němu dostat a obdržel pouze příslib podmíněného souhlasu s dalším sňatkem. Jindřich tak byl nucen svěřit tuto věc Wolseymu, který se snažil uplatnit veškeré své schopnosti, aby dosáhl řešení ve prospěch krále. Karel V. se snažil zabránit zrušení sňatku své tety, ale není jisté, jak velký vliv měl jeho nátlak na papeže. Jindřich poznal, že zrušení sňatku s císařovou tetou je málo pravděpodobné a papež nesvolil k novému sňatku, dokud nebyla prozkoumána platnost předešlého.

Wolsey byl obviněn z nespolehlivosti a Anna Boleynová dosáhla toho, aby byl odvolán roku 1529 z veřejných funkcí. Kardinál ji sice požádal o pomoc s návratem k moci, ale to ona odmítla. Wolsey poté zahájil tajné spiknutí s úmyslem vyhnat Annu do exilu a začal o tom vyjednávat s královnou Kateřinou a papežem. Poté co toto spiknutí bylo odhaleno, nařídil Jindřich, aby byl uvězněn a kdyby nepodlehl nemoci, byl by zřejmě obviněn ze zrady a popraven. Na jeho pozici nastoupil Thomas More, který zpočátku krále podporoval a připojil se k názoru teologů z Oxfordu a Cambridge, že sňatek Jindřicha a Kateřiny je neplatný. Poté co Jindřich začal zpochybňovat autoritu papeže, Moreho pochybnosti začaly narůstat.

O rok později byla Kateřina vypovězena ode dvora a její komnaty přiděleny Anně. Poté co se zbavila Wolseyho, získala Anna obrovský vliv na politiku. Když zemřel Vilém Warham, arcibiskup canterburský, prosadila, aby jeho místo zaujal kaplan rodiny Boleynů Thomas Cranmer. Ke snižování vlivu Říma v Anglii docházelo postupně. Roku 1532 přednesl Thomas Cromwell, Annin spojenec, v parlamentu několik návrhů, které vyhlašovaly královskou svrchovanost nad církví. Po této akci Thomas More abdikoval na svou funkci kancléře a Cromwell se tak stal nejvlivnějším mužem.

Druhá svatba

Jindřich si v zimě 1532 na setkání s francouzským králem Františkem v Calais zajistil jeho podporu s uzavřením nového sňatku. Okamžitě po návratu do Doveru se Jindřich a Anna tajně vzali. Krátce nato Anna otěhotněla a jak bylo tehdy zvykem, uskutečnil se 25. ledna v Londýně oficiální sňatek. 23. května 1533 Cranmer prohlásil na jednání speciální rady svolané v Duntableském převorství manželství Jindřicha a Kateřiny za neplatné. O pět dní později prohlásil Cranmer sňatek Jindřicha a Anny Boleynové za platný a legitimní.

Kateřina byla formálně zbavena titulu a následně byla Anna korunována. 7. září 1533 se jí narodila dcera a byla pojmenována po Alžbětě z Yorku jako Alžběta. Parlament odmítl stanovisko papeže a zákonem o následnictví prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za platný. Kateřinina dcera Marie byla prohlášena za nelegitimní a potomci Anny získali nárok na nástupnictví na trůn. Nejdůležitějším odstavcem byl text odmítající jakoukoli cizí autoritu, prince nebo hodnostáře. Od všech dospělých obyvatel království bylo požadováno, aby tento zákon pod přísahou přijali a ti, kteří to odmítli, byli uvězněni na doživotí. Pokud by někdo prohlásil sňatek Jindřicha a Anny za neplatný, byl by automaticky obviněn ze zrady a popraven.

Odluka od Říma

Mezitím Dolní sněmovna zakázala jakékoli žádosti vůči papeži a vyhlásila tresty za realizaci opatření papežských bul v Anglii. Zároveň byla církev varována, aby neučinila žádná omezení poskytovaných služeb králova souhlasu. Až tehdy papež exkomunikoval krále a Cranmera z církve, prohlásil arcibiskupský dekret týkající se sňatku za zmatečný a manželství Jindřicha a Anny za neplatné. Papežský legát byl vyhoštěn z Anglie a diplomatické styky s Římem přerušeny. Následovalo vydání několika dalších zákonů - Ecclesiastical Appointments Act požadoval, aby kněží volili biskupa navrženého králem, Act of Supremacy deklaroval krále jako nejvyšší autoritu církve v Anglii a Treasons Act určoval, že odmítnutí uznání krále jako nejvyšší církevní autoritu, bude považováno za zradu a jako takové i trestáno.

Anglikánská církev se tak dostala pod kontrolu panovníka. Protestanté ale byli, hlavně kvůli protestům proti Jindřichovu rozvodu, pronásledováni. Mnoho z nich uteklo ze země a to včetně Viléma Tyndala, který byl na Jindřichův popud v zahraničí upálen. Odpor proti Jindřichově církevní politice byl rychle a brutálně potlačen. Mnoho jeho kritiků, včetně kardinála Fishera a exkancléře Moreho (někdejšího Jindřichova kancléře), kteří odmítli přísahat věrnost králi jako nejvyššímu představiteli církve, bylo popraveno.

Smrt Anny Boleynové

Manželství Jindřicha a Anny nebylo šťastné. Anna nebyla ochotna přijmout podřízenou roli a Jindřicha rozčilovala její popudlivá a prudká povaha. Po falešném těhotenství nebo potratu roku 1534 začal Jindřich považovat její neschopnost dát mu mužského potomka za zradu a jednal s Cranmerem a Cromwellem o možnosti opustit Annu aniž by se musel vrátit ke Kateřině.

8. ledna 1536 se král dověděl, že jeho první manželka Kateřina zemřela. Anna byla znovu těhotná a obávala se následků toho, že by se ji znovu nenarodil syn. Její život by se ocitl v ohrožení, protože pokud by se jí Jindřich zbavil, mohl by se znovu oženit a nikdo by jeho sňatek nemohl zpochybnit. O něco později byl při turnaji Jindřich zraněn a krátkou dobu se zdálo, že je zraněním jeho život ohrožen. Když tuto zprávu oznámili Anně, utrpěla šok a potratila. Zdá se, že tato příhoda byla počátkem konce manželství.

Poté co se Anna zotavila, prohlásil Jindřich, že tento sňatek byl dílem čarodějnic. Do jeho přízně se dostala královnina dvorní dáma Jana Seymourová. Bratrovi Anny Jiřímu Boleynovi bylo odmítnuto udělení podvazkového řádu, který byl místo něho udělen bratru Jany Seymourové. Pět mužů, včetně Annina bratra, bylo uvězněno a obviněno z krvesmilství, zrady a sexuálních styků s královnou. 2. května 1536 byla Anna uvězněna v Toweru. Byla obviněna z cizoložství, krvesmilstva a odsouzena k trestu smrti. Boleyn a ostatní muži byli popraveni 17. května a Anna 19. května 1536.

Narození prince

Den po popravě Anny Boleynové se Jindřich zasnoubil s Janou Seymourovou, kterou si o deset dní později vzal. Jindřich vydal souhlas s anexí Walesu a tím došlo k sjednocení obou zemí v jednu. Tento zákon byl následován vydáním zákona o nástupnictví z roku 1536, který deklaroval jako Jindřichovy následníky jeho potomky s Janou Seymourovou, děti Kateřiny a Anny prohlásil za nelegitimní a vyloučil je z možnosti nástupu na anglický trůn. Králi byla dána možnost změnit pořadí v nástupnictví na trůnu v jeho závěti. Roku 1537 se Janě narodil syn Eduard, pozdější král Eduard VI. Porod byl velmi náročný a královna krátce po něm 24. října 1537 zemřela.

Pozdní období

Roku 1540 se Jindřich rozhodl znovu oženit, aby zabezpečil své nástupnictví. Thomas Cromwell, v té době již hrabě z Essexu, navrhl Annu Klevskou, dceru vévody z Kleves, který byl považován za důležitého spojence pro případ útoku katolické aliance na Anglii. Hans Holbein mladší byl vyslán, aby namaloval její portrét. Poté co Jindřich tento portrét shlédl a s podporou přímluvy jeho dvořanů Jindřich se sňatkem souhlasil. Když však Anna dorazila k anglickému dvoru, Jindřich ji shledal naprosto nepřitažlivou.

Jindřich se snažil manželství zrušit a oženit se s jinou ženou. Vévoda z Kleves se dostal do sporu s císařem Svaté říše římské a Jindřich se do tohoto sporu nechtěl zapojit. Královna Anna byla dostatečně inteligentní na to, aby odporovala Jindřichově snaze o zrušení sňatku a sama prohlásila manželství za nenaplněné. Jejich manželství tak bylo zrušeno a Anna obdržela titul královy sestry a dostala darem hrad Hever, předchozí sídlo rodiny Boleynů. Cromwell v souvislosti s dojednáním neúspěšného sňatku upadl v nemilost a byl popraven.

28. července 1540 se Jindřich oženil s mladou Kateřinou Howardovou, sestřenicí Anny Boleynové. Jindřich byl mladou chotí nadšen, ale ona sama měla poměr s dvořanem Thomasem Culpeperem a se svým předchozím neoficiálním snoubencem Francisem Derehamem. Thomas Cranmer tuto informaci předal Jindřichovi, který tomu zpočátku nechtěl uvěřit. Jindřich ale povolil Cranmerovi vyšetřování tohoto obvinění. I když Kateřina mohla přiznat předchozí příslib sňatku se svým snoubencem a tím by sňatek s Jindřichem byl neplatný, prohlásila, že ji Culpeper přinutil k cizoložství. Ačkoli její manželství s Jindřichem bylo neplatné, byla Kateřina 13. února 1542 popravena.

V tomtéž roce byly všechny zbylé kláštery zrušeny a jejich majetek propadl králi. Opaté a převorové ztratili svá křesla ve Sněmovně lordů a jejimi členy zůstali pouze arcibiskupové a biskupové.

Roku 1543 se Jindřich oženil se svou poslední manželkou, bohatou vdovou Kateřinou Parrovou. Ta byla svým přesvědčením, na rozdíl od Jindřicha, který byl konzervativec, protestantka. Tento rozpor pro ni mohl být nebezpečný, ale byla moudrá a přijala podřízené postavení. Pomohla Jindřichovi usmířit se s jeho prvními dvěma dcerami Marií a Alžbětou. Roku 1544 jim zákon přijatý parlamentem vrátil nástupnické právo na anglický trůn (v pořadí po princi Eduardovi), i když na ně bylo stále pohlíženo jako na Jindřichovy nelegitimní potomky.

Jindřichova krutost a tyranství se s tím, jak stárnul, stupňovala a jeho zdraví se zhoršovalo. Vlna politických poprav byla zahájena Edmundem de la Pole, vévodou ze Suffolku, roku 1513 a skončila Jindřichem Howardem, vévodou ze Surrey roku 1547. Podle Holinsheda počet poprav za Jindřichovy vlády dosáhl počtu 72000 (některé prameny uvádějí i vyšší číslo).

Jindřich zemřel 28. ledna 1547 a byl pohřben v kapli svatého Jiří na hradě Windsor vedle své ženy Jany Seymourové. Jeho nástupcem se stal jeho devítiletý syn Eduard a jeho protektorem se stal Eduard Seymour (bratr Jany Seymourové).

Odkaz

Jindřich zdědil po svém otci, který byl na rozdíl od svého syna spořivý, obrovský majetek, jehož hodnota se odhaduje na 1250000 liber. Většinu z tohoto bohatství utratil Jindřich na provoz svého dvora, včetně financování stavebních úprav královských paláců. Další velký příjem představoval prodej cenností zrušených klášterů a příjem z půdy zabavené klášterům s ročním výnosem asi 120000 liber. Aby vyřešil své finanční problémy, musel nechat razit nové mince v letech 1526 a 1539, ale přes snahu svých ministrů omezit plýtvání u dvora, Jindřich zemřel jako dlužník.

I když hlavní motivací bylo vyřešení osobních problémů, je jeho největším počinem odluka anglikánské církve od Říma. Rozpuštění klášterů znamenalo velký přesun majetku a vlivu od církevních hodnostářů na šlechtu. Jindřichovo rozhodnutí ustanovit regentskou radu svého syna, jejíž členové byli nakloněni reformaci, pod vedením Edvarda Seymoura znamenalo konsolidaci a prohloubení reformace.

Spolu s Alfrédem Velikým a Karlem II. je Jindřich tradičně považován za zakladatele Royal Navy. V době své vlády investoval velké prostředky do stavby lodí, doků (Portsmouth) a inovací výzbroje (použití děl ve výzbroji lodí). Faktem je, že v té době se stále ještě nejednalo o pravidelnou flotilu lodí, ale panovník požadoval účast soukromě vlastněných plavidel. S ohledem na nebezpečí invaze ze strany Francie a Španělska Jindřich nechal posílit obranu pobřeží, především Doverský hrad a nová opevnění od východní Anglie až po Cornwall, na jejichž stavbu byl použit většinou materiál ze zrušených klášterů.