Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ladislav Pohrobek

 

Ladislav Pohrobek, nebo Holec (12. února 1440 Komárno – 23. listopadu 1457 Praha) z rodu Habsburků byl od roku 1444 uherským a od 1453 také českým králem.[1]

Král dítě

Ladislav-Pohrobek.jpgLadislav byl čtvrtým dítětem českého, uherského a německého krále a rakouského vévody Albrechta II. (V.) Habsburského a jeho choti Alžběty Lucemburské, dcery císaře Zikmunda. Protože se narodil až čtyři měsíce po smrti svého otce, byl nazýván Pohrobkem.

Jeho matka se všemožně snažila prosadit synova dědická práva především na vládu v Uhrách, kde měl jeho nároky hájit Jan Jiskra z Brandýsa, kterého přijala do svých služeb. Alžběta Lucemburská nechala ukrást svatoštěpánskou uherskou korunu, k čemuž využila dvorní dámu Helenu Kottannerinovou. Jeho matka pak zařídila i Ladislavovu korunovaci v Székesfehérváru 15. května 1440. Uherský sněm však Ladislavovy nároky odmítl a zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava Jagellonského. Důvodem bylo stoupající turecké nebezpečí, které vyžadovalo, aby v čele království stál dospělý král, schopný řídit obranu země.

V Čechách propukla po Albrechtově smrti anarchie. Stavové začali hledat vhodného kandidáta na český trůn, avšak žádný vhodný se nenaskytl. O českou korunu nebyl zájem, královský majetek rozkraden, ten jež zůstal, byl zplundrován. Přední šlechtické rody konaly výpady proti sousedícím panstvím. V této situaci byla 20. června 1440 v Praze učiněna královská volba – sbor 46 volitelů, mezi nimi i pozdější král Jiří z Poděbrad, dal své hlasy Albrechtu Bavorskému, synovci královny Žofie, manželky zemřelého Václava IV. Albrecht mluvil česky a dlouho pobýval na pražském dvoře. Právě asi na základě znalosti neutěšených českých poměrů Albrecht nabízenou korunu odmítl.

Koncem roku 1442 zemřela malému Ladislavovi Pohrobkovi také matka a poručníkem se stal jeho strýc Fridrich III. Habsburský, který byl po Albrechtově smrti zvolen římským králem.

Roku 1444 padl Vladislav Jagellonský na křížové výpravě proti Turkům u Varny. Poté uherský sněm uznal dědické nároky Ladislava Pohrobka a přijal ho za svého krále. Správcem království po dobu Ladislavovy nezletilosti se stal slavný vojevůdce, sedmihradský vojvoda Jan Hunyadi. Roku 1453 byl třináctiletý panovník zvolen a korunován také českým králem. Zde vykonával správcovskou funkci Jiří z Poděbrad.

Záhadné úmrtí

Ladislavovi nebylo dopřáno dlouhé panování. Roku 1457 přijel do Čech, aby se ujal vlády a seznámil se s českou společností a prostředím, neboť si Prahu zvolil za své rezidenční město. Stalo se tak i kvůli neutěšené situaci Ladislava v Uhersku. V březnu 1457 nechal popravit Ladislava Hunyadiho, syna Jana Hunyadiho, který byl obviněn z vraždy Ulricha Celjského. Ulrich byl mimochodem Ladislavův příbuzný a dlouhodobý ochránce. Tato poprava vyvolala v Uhrách takový odpor, že Pohrobek se rozhodl odjet do Prahy (kde také strávil poslední měsíce života).

V Praze se také měla uskutečnit jeho svatba s francouzskou princeznou Magdalenou, dcerou krále Karla VII. Do Francie bylo vysláno poselstvo v čele s českým šlechticem Zdeňkem ze Šternberka, které mělo požádat o princezninu ruku a doprovodit nevěstu do Čech. Během příprav na svatbu však sedmnáctiletý král náhle onemocněl a po třech dnech zemřel.

Vzhledem k tomu, že se dosud těšil plnému zdraví, vznikla v té době i později celá řada dohadů o možné příčině královy smrti. Na králově těle byly patrné výrazné hematomy. Jedni usuzovali na otravu a podezřívali z královraždy Jiřího z Poděbrad, který poté získal český trůn. Další domněnkou bylo, že šlo o morovou nákazu. Teprve v roce 1985 dospěl antropolog MUDr. Emanuel Vlček po vyšetření králových kosterních pozůstatků k názoru, že Ladislav trpěl vzácnou formou leukémie.

Dědictví

Ladislavovou smrtí skončil první pokus v dějinách střední Evropy vytvořit mohutné podunajské soustátí, jejž inicioval Ladislavův děd Zikmund Lucemburský Toto soustátí, které mohlo nastavit hráz pronikání Osmanů do nitra Evropy, bylo odsouzeno k zániku právě okamžiku, kdy bylo obrany nejvíce zapotřebí, krátce poté, co Turci dobyli Konstantinopol.

Spor o dědictví po Ladislavu Pohrobkovi postavil na řadu desetiletí proti sobě dvě v té době nejmocnější dynastie ve střední Evropě: Habsburky, kteří se snažili uhájit to, co získal Albrecht II. sňatkem s dědičkou Lucemburků Alžbětou, a Jagellonce, opírající své nároky na českou a uherskou korunu o dědická práva Ladislavovy sestry Alžběty Habsburské. S ní se roku 1454 oženil polský král a litevský velkokníže Kazimír IV.

Ovládnout české a uherské království a připojit je k dosavadním državám by pro oba rody znamenalo získat převahu ve východní části střední Evropy. Naděje císaře Fridricha III. ani Kazimíra Jagellonského se však nesplnily, neboť jak v Uhrách, tak v zemích Koruny české byli zvoleni králové z domácích šlechtických rodů, Hunyadiho syn Matyáš zvaný Korvín a Jiří z Poděbrad.