Jdi na obsah Jdi na menu
 


Leopold I.

 

Leopold I. (9. června 1640, Vídeň – 5. května 1705, Vídeň ) původem z dynastie Habsburků, čtvrtý syn císaře a krále Ferdinanda III. a jeho první manželky Marie Anny Španělské. Leopold byl v letech 1658–1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král.

Leopoldova výchova

Leopold1.jpgV nástupnické linii byl Leopold až na druhém místě (prvním byl jeho starší bratr Ferdinand IV.). Leopold jako budoucí duchovní měl nasledovat kariéru svého strýce, arcivévody Leopolda Viléma, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roce 1654 však Ferdinand IV. náhle zemřel (k samostatné vládě se nedostal) a pro Leopolda se rázem otevřela cesta na trůn.

Kvůli tomu muselo dojít i ke změne zaměření výchovy a studia mladého arcivévody. Do popředí se dostaly hodiny politiky, historie, diplomacie a ustoupit musely teologie, morálka a církevní hudba.

Leopoldovy korunovace

Otec mu ještě během svého života zajistil uherský a český trůn (Leopoldova uherská korunovace se konala 27. 6. 1655, česká 14. 9. 1656).

Neúspěchem však skončila Ferdinandova snaha zajistit mu korunu římského krále a zabezpečit mu tak nástupnictví v císařské hodnosti. Proti tomu vystoupila především Francie, která měla zájem na zmenšení vlivu Habsburků v říši. Dalšími protivníky se stali Švédové a duchovní kurfiřti.

Zápas o římský trůn po smrti Ferdinanda III. v letech 1657-1658 byl Leopoldovou první samostatnou akcí na evropské politické scéně. Po skoro ročním vyjednávání (byla to vůbec nejdelší volba římského krále) skončil jeho vítězstvím. Francouzi sice nenašli protikandidáta, ale ovlivňovali na dvorech rýnských kurfiřtů sestavení Leopoldovy volební kapitulace. Obsahovala například článek, který Leopoldovi zakazoval podporu Španělů v jižním Nizozemí a severní Itálii. S tím musel nakonec Leopold I. souhlasit, pokud chtěl být zvolen. Současně si Francie svou spoluúčastí na vytvoření tzv. Rýnského spolku zabezpečila vliv na vnitřní záležitosti říše.

18. 7. 1658 byl Leopold I. ve Frankfurtu nad Mohanem nakonec zvolen římským králem a 1. 8. tam byl také korunován císařem v dómu sv. Bartoloměje.

Vláda Leopolda I.

Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Leopold I. také vydal první robotní patent pro Čechy, kterým definoval vztah mezi poddanými a vrchnostmi. Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty jeho zemí. Celkově se Habsburská monarchie za vlády Leopolda potýkala s množstvím vnějších i vnitřních problémů.

Neustálé války s Francií a Tureckem jej nutily udržovat obrovskou armádu, která roku 1683 spolu se spojenci porazila Osmanské Turky v druhé bitvě u Vídně (1683) a pak je po sérii dalších drtivých vítězství, z nichž nejvýznamnější byly bitva u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697) vytlačila na Balkán.

Jedním z vnitřních problémů monarchie byla nestabilní situace v Uhersku, zejména v jeho západní a severní části, které nebyly obsazeny Turky. Tamější šlechta několikrát během Leopoldovy vlády povstala a spojence náchazela v sedmihradských knížetech a nezřídka také v Turcích.

Leopold nebyl rozeným vojevůdcem a nikdy nevedl vojska osobně, naproti tomu velku část svého života věnoval vedení válek. První z nich byla se Švédskem, jehož král Karel X. našel spojence v sedmihradském knížeti Jiřím II. Rákóczim, odbojném vazalovi uherské koruny.

Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.

Střety s Francií

Na západě, kde sa monarchie srážela s rozpínavostí Francie, zaznamenal císař méně úspechů než při bojích s Turky. Monarchie se po boku Nizozemska, Španělska, Lotrinska a některých německých států zapojila do války proti Francii a jeho spojenci Švédsku v 70-tých letech 17. století. Mír uzavřený r. 1679 vyzněl ve prospěch Francie a znamenal pro ni územní zisky na úkor rakouských Habsburků.

Až další konflikt v 90-tých letech a následný mír z Rijswijku (r. 1697) vrátil Leopoldovi I. jeho územní ztráty z předcházejícího střetu. K dalšímu boji s Francií došlo na sklonku Leopoldovy vlády.

Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.

Navzdory některým dílčím neúspěchům Leopoldovy vlády vstoupila habsburská monarchie za jeho panování mezi skutečné evropské velmoci. Leopold I. Habsburský byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Čechách a v Uhersku (vládl 48 let). Po smrti byl pochován pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.