Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Lucemburkové

 

File:Armoiries Comtes de Luxembourg.svg

Lucemburkové byli druhou českou královskou dynastií. Zemím Koruny české vládli v letech 1310–1437. Od roku 1196 vládli v lucemburském hrabství, v roce 1387 získali uherský trůn. V letech 1373–1415 drželi Braniborsko. Lucemburkové drželi říšskou korunu od roku 1308 až do roku 1437 (s výjimkou let 1313-1346 a 1400-1410).

Původ a mocenský růst

Podle spisu Jana z Arrasu odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly Meluzíny. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186 – 1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího manželství s Walramem, hrabětem Limburským (proto byli někdy označováni i jako rod limburský).

Původní državou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté říše římské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg.

Mocenský vzestup Lucemburků na přelomu 13. a 14. století souvisel se strategickým spojenectvím s Francií, jejíž zájmy v Říši zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfiřta - arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocnějších mužů říše. Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo největší cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin tak dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1309 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císařem, ale o rok později zemřel. Jan Lucemburský v českých zemích zůstal cizincem, posloužily mu ovšem jako odrazový můstek pro výrazné ovlivňování evropské politiky.

Zlatý věk: doba karolinská

Janův syn Karel IV. se jako první český král stal císařem Svaté říše římské. Praha se stala vedle Říma a Paříže přední evropskou metropolí. Vznikla zde nejstarší univerzita na sever od Alp. Dobu panování Karla IV. a Václava IV. označujeme za dobu karolinskou a znamenala největší rozkvět Čech v dějinách státu.[zdroj?]

Boje o moc

Podle závěti svého otce udělil Karel IV. mladšímu bratrovi Janu Jindřichovi v léno Moravu a pamatoval na všechny své příbuzné. V té době bylo lucemburské příbuzenstvo početné, což se brzy mělo změnit. Karel měl tři syny: Václava IV., Zikmunda a Jana Zhořeleckého; Jan Jindřich rovněž tři: Jošta, Prokopa a Jana Soběslava. Po smrti Karla a Jana Jindřicha se stupňovala rivalita Václava IV. a Zikmunda, moravští bratranci zase bojovali mezi sebou o vládu nad Moravou a zapojovali se i do bojů o český trůn. O císařský trůn bojovali obě větve zároveň: Václav IV., Zikmund a Jošt Moravský, a s nimi Wittesbach Ruprecht Falcký. "Vítězem" se stal Zikmund, který všechny své rivaly přežil o mnoho let. Vládu v Čechách ale mohl nastoupit až po skončení válek s husity. Zemřel jako poslední legitimní Lucemburk ve Znojmě 9. prosince 1437.

Nástupnictví

Císař Zikmund za nástupce určil manžela své jediné dcery Albrechta, po Albrechtově brzké smrti tituly zdědil jejich jediný syn Ladislav Pohrobek. Římská koruna přešla na Habsburky, kteří si ji s přestávkami udrželi až do roku 1806. V českém a uherském státě aristokracie po Pohrobkově smrti odmítla nástupnictví dalších příbuzných a zvolila si krále ze svého středu (Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín), po jejich smrti se ale navrátila k Vladislavovi II. Jagellonskému, vnukovi Albrechta II. a pravnukovi císaře Zikmunda.

Poslední Lucemburk po meči byl zřejmě Jiří, nemanželský syn markraběte Prokopa, který zemřel jako benediktinský mnich v klášteře v Monte Cassinu roku 1457. Jako levoboček ale neměl právo nástupnictví, a tak ho historie téměř nepřipomíná.

Vedle lucemburské dynastie ovšem existovala další linie rodu Lucemburků, potomků bratrance císaře Jindřicha, která přežila královskou linii o mnoho staletí, a na kterou upomíná například slavný Lucemburský palác v Paříži. Protože k oddělení obou větví došlo dlouho před vzestupem Lucemburků na český trůn, neměla tato větev rodu samozřejmě nástupnické právo a do našich dějin téměř nezasáhla.

Seznam Lucemburků vládnoucích v českých zemích

Moravští Lucemburkové

  • Jan Jindřich
  • Jošt Lucemburský, též římský král
  • Jan Soběslav Lucemburský
  • Prokop

Další známí Lucemburkové

  • Václav Lucemburský
  • Jindřich VII. Lucemburský
  • Balduin Lucemburský, arcibiskup a říšský kurfiřt
  • Jan Zhořelecký
  • Eliška Zhořelecká
  • Anna Lucemburská

Rodokmen

  • Walram III. a Ermesinda Lucemburská
    • Jindřich II. Veliký
      • Jindřich VI. Lucemburský
        • Jindřich VII. Lucemburský
          • Jan Lucemburský
            • Karel IV.
              • Václav IV.
              • Zikmund Lucemburský
                • Alžběta Lucemburská, manžel Albrecht II. Habsburský
              • Jan Zhořelecký
                • Eliška Zhořelecká
              • Anna Lucemburská
            • Jan Jindřich
              • Jošt Moravský
              • Prokop Lucemburský
              • Jan Soběslav
            • Václav Český
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

komentář

(anonym, 25. 11. 2012 17:18)

Nehci nic řikat ale podle mě je to zkopírované z wikipedie ( né že zmačknete ctrl c a ctrl v ale že si to opsla )

komentář

(Pavla Hromádková, 1. 4. 2012 10:01)

Ahojte lidi ti co budete číst tak vás zdravím.Viděla jsem lepší,ale mají to super použila jsem to jako referát a dostala jsem za 1.Tak já vás zdravím

Re: komentář

(veve@seznam.cz, 1. 4. 2012 10:31)

Já to četla taky a je to fakt dobrý.Hele zítra budu mít taky ten referát,ale jen jsem ho upravila.Učitel říkal,že je mu to je jedno.