Jdi na obsah Jdi na menu
 


Matyáš II.

 

Matyáš Habsburský (24. února 1557, Vídeň – 20. března 1619, tamtéž) byl císař římský (1612–1619), král český (1611–1619), uherský a chorvatský a arcivévoda rakouský (1608–1619) z dynastie Habsburků.

První politické kroky

Matyáš-II...jpgMatyáš byl ctižádostivým synem Maxmiliána II. a Marie Španělské, mladší bratr císaře Rudolfa II. Jejich otec odkázal vládu nejstaršímu Rudolfovi a ostatním synům jen skromný roční důchod, s čímž se Matyáš se svou silnou politickou ctižádostí nehodlal smířit.

Již jako dvacetiletý mladík se s podporou katolického umírněného křídla stal v letech 1578 - 1581 generálním místodržícím v Nizozemí(titulem: Generální guvernér Svobodného Nizozemí), kde předtím vypuklo proti Habsburkům povstání.

Matyáš se kvůli tomuto dobrodružství ocitl v ještě silnější nemilosti svého bratra, který mu na druhou stranu pomáhal k určité moci. Od r. 1594 Matyáš hospodařil v Rakousku, kde byl místodržitelem z vůle Rudolfa II., a vystupoval proti reformované církvi za podpory vídeňského biskupa Melchiora Klesla. Rudolf ho jmenoval do funkce nejvyššího vojenského velitele, když vypukla patnáctiletá válka s Turky, a v roce 1598 za regenta v Sedmihradsku.

Mocenské boje mezi bratry

V r. 1606 byl Matyáš tajně jmenován rodinnými příslušníky hlavou rodu a postupně se začal angažovat na územích svého staršího bratra Rudolfa II. (tzv. svár bratří v domě habsburském). V roce 1608 Matyáš za slib náboženské a politické svobody získal podporu stavů a převzal tak vládu nad Rakouskem, Uhrami a Moravou. Rudolfovi zůstaly věrné Čechy (i přes Matyášova vojska u Prahy), Slezsko a obě Lužice.

Téhož roku byla sepsána kompromisní libeňská smlouva mezi oběma bratry, která určovala sféru jejich vlivu. V roce 1611 se Rudolf pokusil o převrat (vpád pasovských), avšak neuspěl a Matyáš, kterého české stavy požádaly o vojenskou pomoc, se stal českým králem. Po smrti svého bratra v roce 1612 usedl i na císařský trůn Říše.

S vytouženou korunou na hlavě

Naděje, že bude Matyáš lepším panovníkem než jeho bratr, se ukázaly jako klamné. Matyášovi se podařilo zachránit soustátí v rukou Habsburků, ale za cenu velkých ústupků v oblasti konfese. Současně se po nástupu na trůn projevil jako váhavý a slabý panovník. Obojí dalo příčinu dalšímu vývoji v Čechách.

Nový panovník podpořil katolickou stranu, přenesl své sídlo z Prahy do Vídně, čímž Praha přestala být až do roku 1918 trvalou rezidencí hlavy státu. Matyášovo manželství s Annou Tyrolskou bylo bezdětné a proto bylo následnictví na základě tzv. Oňatovy smlouvy určeno Ferdinandovi II. ze štýrské větve Habsburků, což se Matyášovi hrubě nevyplatilo.[zdroj?]

V roce 1617, ještě za Matyášova života, přijal český sněm (včetně většiny nekatolíků) Ferdinanda Štýrského za budoucího českého krále (pod jménem Ferdinand II.). Čeští stavové, kteří věděli o jeho protireformačním tažení v Korutanech a Štýrsku, Ferdinanda zvolili za příslib respektování Rudolfova Majestátu, který zaručoval náboženské svobody šlechty a měšťanů. Jak se však brzy ukázalo, svůj slib Ferdinand nehodlal dodržet.

Budoucí král postupně omezoval Matyášův politický vliv, nechal zatknout biskupa Klesla a výrazně vystupoval proti stavům. Stárnoucí Matyáš zřejmě tušil nastávající kolizi, ale již neměl v rukou žádnou faktickou moc. Zemřel v březnu 1619. V srpnu téhož roku odmítl Generální sněm Koruny české Ferdinanda II. uznat králem a zvolil Fridricha Falckého.