Maxmilián II. (31. července 1527, Vídeň – 12. října 1576, Řezno) byl císař římský, král český (korunován 1562), uherský (korunován 1563) a arcivévoda rakouský.^{[1] [2]} Vlády se ujal po smrti svého otce Ferdinanda I. 27. července 1564.

Katolictví a protestantství

Mládí Maxmilián II. strávil v rakouském Innsbrucku, kde také studoval. Byl nadaným žákem a plynule mluvil španělsky, francouzsky, latinsky, maďarsky a italsky. Už v mladí projevoval nadšení pro humanistické idey a renesanční umění. Pod vlivem evangelických učitelů začal sympatizovat s nekatolickým vyznáním. Navazoval také přátelství s členy německé protestantské šlechty. V době, kdy byli Habsburkové tvrdými zastánci katolické víry, se právě k Maxmiliánovi upíraly naděje protestantů.

Právě proto, že Maxmilián od mládí projevoval sympatie k nekatolickému vyznání, se ho rozhodl jeho otec Ferdinand společně se svým bratrem, císařem Karlem V., oženit s Karlovou dcerou, katolickou španělskou infantkou Marií. Z manželství s Marií Španělskou vzešlo 16 potomků. Maxmilián II. ovšem rychle pochopil, že přikloněním k protestantům by mnoho nezískal, a tak v únoru roku 1562 v Praze složil před svými příbuznými slavnostní přísahu věrnosti katolické církvi. Titulárním českým králem byl od roku 1549, 14. května roku 1562 jím byl korunován. 24. listopadu 1562 byl zvolen králem římskoněmeckým. 16. července roku 1563 byl v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován uherským králem.

Maxmiliánovou snahou byla především stabilita v habsburském soustátí, a tak se snažil udržovat rovnováhu mezi svými nekatolickými poddanými a tlakům Madridu a papeže z Říma. V roce 1568 povolil šlechtě v dolním Rakousku nekatolické vyznání.

Maxmilián a Uhersko

V letech 1566 až 1568 vedl Maxmilián válku s osmanskou říší. Na obranu Uherska zorganizoval velkou výpravu (víc než 100 tis. vojáků) a vypravil se s nimi do Uher. Výprava ovšem skončila neúspěchem. Na základě míru (r. 1568) byl Maxmilián nucen platit Turkům roční rentu 30 000 dukátů.

Válka s Turky odhalila ekonomické nedostatky zejména východní části říše. Uhersko bylo dlouholetým osmanským pustošením i zanedbaným hospodařením ve špatném stavu a značně zadlužené. Ve snaze oživit hospodářství vydal Maxmilián 15. května 1565 CONSTITUTIO MAXIMILIANA SEU NORMA SILVAS CAMERALES PROPAGANDI ET COLENDI (Maxmiliánovo nařízení neboli lesní předpis). Druhým významným dokumentem, jehož cílem bylo posílení hospodářství, bylo v r. 1571 těžební nařízení pro středoslovenská města.

Maxmilián II. jako český král

Čeští novoutraquisté, kteří tvořili většinu obyvatel, luteráni a Jednota bratrská naléhali na Maxmiliána, aby zrušil kompaktáta, protože byla zastaralá. Svou koncepcí vyhovovala pouze starokališníkům, kterých bylo málo. Kompaktáta byla zrušena papežem a roku 1575 je nahradil nový dokument - Česká konfese. Ta byla kompromisem mezi požadavky všech protestantských vyznání zastoupených na našem území a zaručovala rozsáhlé svobody. Maxmilián Českou konfesi nepodepsal, ale slíbil, že ji bude dodržovat. Česká šlechta na oplátku zaručila následnictví trůnu pro nejstaršího syna Rudolfa II.

Maxmiliánův následník, Rudolf II., i přesto, že byl vychován na dvoře vedeném nekompromisním katolíkem Filipem II. Španělským, pokračuje v politice Maxmiliána a stvrzuje svým podpisem Rudolfova majestátu rozsáhlé náboženské svobody pro české stavy. Záhy na to byl ovšem domem habsburským prohlášen za nesvéprávného a za sesazeného.

Závěr vlády

Celým obdobím Maximiliánovy vlády sa táhl jeho zájem na zachovaní stability habsburského soustátí za cenu ústupků pro nekatolíky. Současně však nechtěl vyvolávat rozpory s představiteli katolického náboženství. Tento zvláštní stav byl nazván kompromisním katolicismem.

V roce 1575 byl Maxmilián II. částí polských stavů zvolen polským králem, jako protikrál proti Štěpánu Bathorymu. Nakonec ale musel Polsko opustit, protože nebyl všeobecně přijat. Maximilián II. zemřel v době jednání říšského sněmu v Řezně v roce 1576, když projednával invazi do Polska. Pochován byl vedle svých rodičů v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.