Svatý Rostislav (nebo také Rastislav, Rastic, Rasticlao, Rastislaus) z dynastie Mojmírovců (datum narození neznámé – po 870, Bavorsko) byl v letech 846–870 druhým velkomoravským knížetem. Za jeho vlády se na území Velkomoravské říše uskutečnila cyrilometodějská misie. V říjnu 1994 byl Českou pravoslavnou církví prohlášen za svatého. Slavnost svatořečení Rostislava proběhla 29. října 1994 v Prešově a 30. října 1994 v Brně.

První období vlády

Rostislav byl synovcem Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl Rostislav na velkomoravský královský stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše (tj. východní části rozpadlé Franské říše). Ludvík Němec považoval Rostislava za svého chráněnce, ne-li vazala, a předpokládal, že se velkomoravský kníže bude podřizovat jeho politickým zájmům ve střední Evropě. Od roku 850 však Rostislav styky s východofranskou říší přerušil, začal podporovat Ludvíkovu opozici a na Velkou Moravu přijímal Ludvíkovy odpůrce, kteří byli nuceni od Franků uprchnout. Kvůli likvidaci východofranského vlivu Rostislav vyhnal latinské kněze. Roku 855 se Ludvík Němec pokusil Rostislavovu neposlušnost potrestat a na Velkou Moravu vpadl. Jeho voje došly až k Rostislavově hlavní pevnosti, kde však velkomoravské vojsko podniklo úspěšný protiútok. Rostislav pak pronásledoval východofranské vojáky až za hraniční řeku Dunaj a vyplenil východofranské území na druhém břehu.

V roce 858 se Rostislav spojil s Karlomanem (Karlmannem), správcem Východní marky (dnes část Rakouska) a synem Ludvíka Němce. Rostislav získal díky tomuto spojenectví některá území v dnešním Maďarsku, která připojil ke své říši. V roce 861 Rostislav s Karlomanem^[1] znovu zaútočili na síly Ludvíka Němce, ke kterým náležel i Pribina, tehdy kníže blatenského knížectví. Rostislav Blatenské knížectví napadl, Pribinu sesadil (ten byl patrně zabit) a na knížecí stolec dosadil Pribinova syna Kocela, který se tímto stal Rostislavovým chráněncem. Proti spojenectví Karlomana s Rostislavem uzavírá Ludvík spojenectví s Bulhary. Karloman je nakonec poražen a musí se svému otci podrobit.

Cyrilometodějská misie

Ludvík Němec nadále ohrožoval velkomoravský stát, a to i spojenectvím s Bulhary (proti spojenectví Rostislava s Karlomanem). Rostislav proto v zájmu zlepšení pozice své říše mezi sousedy vyslal do Říma posly s prosbou papežovi, aby zařídil uskutečnění misie na velkomoravském území, která by nahradila činnost Rostislavem vyhnaných latinských kněží (původem vesměs z východofranských biskupství). Papež ale poslům nesdělil žádnou odpověď. V roce 861 (nebo 862) Rostislav vyslal nové poselstvo, tentokrát k byzantskému císaři Michalovi III. Byzantského panovníka žádal opět o biskupa a učitele, který by na Velké Moravě položil základy vlastní církevní správě. Michal III. vyhověl pouze částečně: odmítl prozatím vyslat biskupa, nejprve chtěl zjistit stav křesťanství na Velké Moravě^[2]. Na Velkou Moravu tak přišli Konstantin Filosof (později sv. Cyril) a Metoděj. Jejich misie měla zásadní význam pro kulturní rozvoj nejen ve Velkomoravské říši, ale v celé východní Evropě. Především Metoděj se zasloužil o výchovu žáků a vysvěcení slovanských kněží, kteří začali na Velké Moravě sloužit mše ve staroslověnštině.

Spory s Východofranskou říší

V srpnu roku 864 Ludvík Němec překročil Dunaj a napadl Velkomoravskou říši. Obklíčil Rostislava na hradišti Dowina (pravděpodobně Devín)^[3]. Rostislav byl přinucen uznat své vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Cyrilometodějská misie však pokračovala nerušeně i nadále.

Ludvík Němec nespokojen s politickou situací pro něj nepříznivou v roce 869 zaútočil znovu. Opět se dostal až k Rostislavově hlavní pevnosti a opět ji nedobyl. V tomtéž čase papež uznal sv. Metoděje za moravsko-panonského biskupa a tím potvrdil celé úsilí misie i svébytné kulturně-politické postavení Velkomoravské říše, ve skutečnosti nezávislé na východofranské říši.

Konec vlády

Rostislav pověřil panováním nad nitranským knížectvím (samosprávná lenní součást Velkomoravské říše) svého synovce Svatopluka, který se tak spolu s Rostislavem začal podílet na vládě.

V roce 870 se ale Svatopluk spojil s východofranskou říší proti Rostislavovi a své nitranské knížectví svěřil pod ochranu Ludvíku Němci. Rostislav reagoval pokusem o zabití Svatopluka na hostině. Ten se ale o pokusu dozvěděl a pod záminkou hrátek se sokoly hostinu opustil. Rostislav ho pronásledoval, ale sám byl chycen do léčky, spoután a předán Karlomanovi. Rostislav byl napřed odsouzen „soudem Franků, Bavorů i Slovanů“^[4] k trestu smrti, ale Ludvík jej nechal nakonec pouze oslepit. Ludvík ho pak nechal věznit v některém z bavorských klášterů (podle ThDr. a PhDr. Josefa Many z Lipiny v klášteře sv. Jimrama v Řezně), kde někdy po roce 870 zemřel.

Po Rostislavově likvidaci započal pak na Velké Moravě spor o vládu, kterou si nárokoval Svatopluk (který pak byl nakrátko rovněž vězněn Franky), nicméně Ludvík Němec svěřil správu nad slovanským státem franským markrabím Vilémovi a Engelšalkovi.