Soběslav II. (asi 1128 – 29. leden 1180) byl český kníže (1173–1178) z dynastie Přemyslovců, druhorozený syn Soběslava I. a jeho manželky Adléty Uherské

Před nástupem na trůn

Soběslav odešel po smrti svého otce z Čech. Během výpravy knížete Vladislava II. na II. křížové výpravě se snažil v roce 1148 získat trůn, byl ale zatčen Děpoltem I. a vězněn na hradě Přimda.

Roku 1150 se Soběslavovi podařilo utéct a nalézt útulek na dvoře Friedricha Barbarossy. Roku 1161 obsadil Olomouc. Vladislav nedokázal Soběslava porazit a pozval ho proto do Prahy. Zde byl znovu vzat do zajetí a opět držen na hradě Přimda až do r. 1173 (Vladislav tak činil především z toho důvodu, že Soběslav byl v té době po něm nejstarším Přemyslovcem), kdy musel být propuštěn na příkaz císaře.

Už roku 1172 si ale Vladislav II. si zajistil podporu šlechty a na sklonku roku 1172 předal podle principu primogenitury vládu svému synovi Bedřichovi. V českých zemích ovšem platilo ještě v té době nástupnické právo seniorátu, proto nebyl Bedřich dle tohoto práva právoplatným nástupcem svého otce. Císař ovšem na přímluvu Soběslavovců zbavil Bedřicha moci a za českého knížete určil Oldřicha. Oldřich však neměl podporu české šlechty a brzy předal vládu Soběslavovi. Změna na trůně měla tentokrát jedinou obět - Soběslavova věznitele na Přimdě Konráda Šturma, který byl setnut.

Kníže Soběslav II.

Ačkoliv Soběslav II. je znám jako „kníže sedláků“, jeho sympatie k neurozenému stavu je třeba brát s rezervou. Spíše české šlechtě nedůvěřoval. Nejspíš nechoval ani příliš důvěry v císaře Barbarossu, protože se nezúčastnil jediného jeho dvorského sjezdu. Kníže podporoval církev (dary Plasům, imunita johanitům) a jako první udělil práva pražským Němcům.

Nový kníže byl brzy ze strany Barbarossy zatažen do sporu mezi císařem a papežem. Roku 1176 přepadl společně s Konrádem II. Otou Rakousko, když se dostal do sporů o Vitorazko, které sice náleželo k českému knížectví, ale rakouskou kolonizací z něj ubývalo. Spojencem proti rakouskému vévodovi Jindřichovi II. mu byli uherský král Béla III. a štýrský vévoda Ota. Tím ovšem na sebe Soběslav II. přivolal klatbu papeže Alexandra III. Aby císař zlepšil vztahy s papežem, sesadil roku 1178 knížete Soběslava z trůnu. Bedřich uplatil císaře a obdržel od něj Čechy v léno, také šlechta si zvolila staronového knížete Bedřicha.

V následujícím desetiletí došlo v zemi k hluboké vnitropolitické krizi. Bedřich vtáhnul na Moravu a r. 1178 se zmocnil Prahy. Když byl Bedřich císařem povolán do Švábska, pokoušel se Soběslav dobýt Pražský hrad. Nejprve došlo v lednu 1179 mezi Bedřichem a Soběslavem k bitvám u Loděnice (u Berouna) a v Praze Na bojišti, ze kterých vyšel vítězně Bedřich. Na Moravě mezitím posiloval moc Konrád II. Ota z linie znojemských Přemyslovců, jemuž se podařilo spojit moravské úděly v jeden celek.

Soběslav II. utekl do zahraničí, kde r. 1180 zemřel a zanechal po sobě bezdětnou ženu Elišku, dceru polského knížete Měška III.