Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Sv. Ludmila ze Pšova

Svatá Ludmila (cca 860[1] – 15. září 921,[1] hradiště Tetín, Česko) byla manželkou prvního Přemyslovce, knížete Bořivoje I., a chronologicky první českou svatou.

Význam Svaté Ludmily daleko přesahuje to, co o ní skutečně víme. Díky rodovým vazbám ji můžeme označit nejen za pramáti českých panovníků, ale i většiny českých královen. Během jejího života byly položeny základy ke kristianizaci Čech a také základy moci Přemyslovců. Život babičky svatého Václava byl popsán v řadě legend, které se snaží popsat českou historii v 9. a 10. století.

Sňatek s Bořivojem I.

O původu Ludmily existují dvě tvrzení, u kterých je těžké rozhodnout, které spíše odpovídá skutečnosti. Podle Kristiánovy legendy byla dcerou Slavibora, pšovského knížete, což bylo staré označení Mělníka. Podle staroslovanské legendy pocházela ze srbské země. V raném mládí byla vychována jako pohanka, jež přinášela oběti slovanským bohům.

Ludmila.jpgPřemyslovci zřejmě v této době nebyli jediným důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnější. Přemyslovci totiž ovládali středočeský prostor, který byl klíčový. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech.

Zdá se ale, že postupná eliminace knížecích rodů v Čechách zdaleka neprobíhala pouze s pomocí násilí. Roli jistě sehrávala sňatková politika, jejímž příkladem je sňatek Ludmily a Bořivoje. Do manželství Ludmila vstoupila asi jako čtrnácti– či patnáctiletá v roce 874 nebo 875.[1]

Roku 875 se narodil nejstarší syn knížecího páru Spytihněv.[1] Ludmila porodila během přibližně čtrnácti let manželství nejméně šest dětí (tři syny a tři dcery – nejsou započítány případní potomci, kteří zemřeli v kojeneckém věku a které prameny neuváděly).[2] Známá jsou pouze jména dvou synů (Spytihněva 875–915 a Vratislava cca 888–921[1]), z nichž oba dosedli na knížecí stolec.

Kněžna

Během Ludmilina života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na vznik české státnosti. Jednou z těch klíčových bylo přijetí křesťanství. Její manžel Bořivoj I. přijal křest na Moravě přímo z rukou legendárního slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Předpokládá se, že po smrti svého manžela Bořivoje I. Ludmila neodešla do ústraní, jak bylo zvykový úděl vdov, ale účastnila se veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří byli v době úmrtí svého otce ještě nedospělí. Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského Svatopluka.

Nástup Spytihněva I. na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem nejslavnějšího panovníka Velké Moravy někdy v roce 894.[1] Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko.

V roce 915 kníže Spytihněv zemřel a jeho nástupce se stal mladší bratr Vratislav I.[1] Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.[3]

Spor s Drahomírou ze Stodor

Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat.

Zdá se, že Drahomíra ze Stodor se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené. Politický konflikt byl podle legendy Fuit in provincia Boemorum završen vraždou Ludmily dne 15. září 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena Tunnou a Gommonem (jejihž jména uvádí Kristián[4]), patrně Varjagy (tj. ruský název severských Vikingů), družiníky kněžny Drahomíry. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Roku 925 nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

V 11. století byla svatořečena.